"Jednoaktovka o prvním baronu, třetím čertu a lesní žínce"
napsána Jehnerem a Tamařicí v létě roku 1995,
premiéra tamtéž vzápětí po napsání

Les, dveře do obory; vstoupí První baron

PRVNÍ BARON / vstoupí / : Jářku, jak jsem se tu ocitl; jsem První Baron a ani nevím, jak jsem se tu ocitl. /Rozhlédne se./

Zjeví se Třetí čert

TŘETÍ ČERT / zjeví se /

PRVNÍ BARON / přistoupí k němu a zvědavě si ho prohlíží /: Jářku, kmocháčku, vás mi sem posílá samo nebe!

T. Č. : / odplivne si /

P. B. : Inu, však jsem si, jářku, hned říkal, inu, však jsem si to...no...

T. Č. / přistoupí k P. B. Blíže a prohlíží si ho /

P. B. : ... no, troufám, že byste odtud mohl znát cestu...

T. Č. : Ne.

P. B. ...No, tak to bychom se tedy měli poohlédnout kudy z toho ven. Ale tak mě vlastně napadá, jak já jsem se tady ocitl? Vlastně ani nevím. Jářku pane, pojďme najít tedy cestu ven.

T. Č. / mlčí /

Zjeví se lesní žínka a tančí po palouku

P. B. : Hej dámo, nevíte kudy z toho tady ven?

LESNÍ ŽÍNKA : / tančí; zpěvně / Z čeho?

P. B. : Z čeho? Jářku....., kmocháčku... / otočí se k T.Č. /

T. Č. : O čem jsme to mluvili?

P. B. : No, kudy z toho ven?

T. Č. Z čeho?

L. Ž. / dotančí k nim / : Inu, pánové, jakpak jste se tady v lese, na palouce, ocitli?

T. Č. a P.B. si vymění tázavé pohledy a odcházejí.

L. Ž. : Inu, ti pánové mají vlastně pravdu. Jak jsem se to tedy i já vlastně ocitla? Ale vždyť jsem vlastně lesní žínka! Tak to sem tedy tady vlastně správně; inu tak to již na tom sjetě chodí: pán patří do zámku a čert do pekel: a vidíte / obrátí se k publiku /, ocitnou-li se jinde, jsou zmateni, přestože tam, kam patří, se jim vede jako rybě ve vodě; jediná já, která sem patřím, sem patřím.

Udělá pukrle, vykrouží piruetu

L. Ž. ...La, la la.../ zpívá, sem tam utrhne květinu, obrátí se / Tak to má být.

/ opona padá

Jesli Vám to nestačilo, tak tady je ještě jedna hra