Májový závod 1999

(konaný dne 1.5.1999 na svazích Studniční hory - viz níže)

Ze Sněžky je krásný kruhový rozhled. Nejúchvatnější scenérii vytváří hluboký Obří důl a strmé srázy protější Studniční hory. Až budete stát na vrcholu, dobře si prohlédněte protisvah v ledovcem vytvořené Úpské jámě. Tady se v průběhu třiceti let jezdil lyžařský závod, který svým profilem nemá v České republice obdoby.

Soutěž, která se jezdila vždy první květnovou neděli, vymyslel vrchlabský továrník Quido Rotter jun., který společně s hospodářem z Luční boudy Herbertem Beutelem pořádal pod hlavičkou Spolku německých lyžařů všechny ročníky před 2.světovou válkou. První závod se jel v roce 1928 za účasti jedenácti předních krkonošských jezdců z obou stran hor. Vyhrál Gerhard Zinecker z Petrovky a přišli se sem podívat dva diváci.

Závod byl více sjezdem, než obřím slalomem a začínal u kamenné mohyly přímo na vrcholu Studniční hory. Po mírném začátku jezdci dojeli na hranu Úpské jámy, kde se sklon tratě prudce svažoval na dno Obřího dolu. Parametry závodu byly úctyhodné: délka 2 kilometry a výškový rozdíl 500 metrů. Willy Möhwald z Vrchlabí jednou letěl z horní hrany celých 50 metrů. To byl na dřevěných lyžích bez ocelových hran úctyhodný výkon, obzvlášť když Willy tehdy vyhrál. Květnový termín závodů zakladatelé tenkrát vybrali i s ohledem na bezpečnost účastníků, protože v pravé zimě je Úpská jáma ohrožována sněhovými převisy a lavinami. V roce 1934 pořadatelé Májový závod rozšířili o slalom a tím i o alpskou kombinaci. Slalomovou trať stavěli západně od Luční boudy v Údolí Bílého Labe na úbočí Kozích hřbetů.

V tu dobu se soutěže stali lidovým festivalem zimních sportů za účasti zahraničních závodníků a stovek diváků. Od samého počátku sportovci Májový závod ctili jako ukončení lyžařské sezóny ve stylu dnešního “Posledního mazání”. Proto sem například v roce 1936 po olympijských hrách v GA-PA kvůli závodění i zábavě přijala lyžařská esa jako čtrnáctinásobná mistryně světa, olympijská vítězka ve slalomu a kombinaci fenomenální německá slalomářka Chritl Cranzová, olympijský vítěz ve stejných disciplínách Franz Pfnür, pozdější mistr světa Rakušan Pepi Jennewein. V Obřím dole se předvedli i skvělí sjezdaři Guzzi a Heli Lantschnerové z Innsbrucku, kterým se podle červených svetrů říkalo “rudí ďáblové”, zástupci slavné lyžařské školy z Kitzhbühlu a Jackem Lackerem i nejlepší krkonošští jezdci v čele s bratry Gustlem a Otto Beraueovými.

Hned po druhé světové válce byla tradice závodu obnovena. První slalom a sjezd se jel ve dnech4. A 5. Května 1946 pod novým jménem Závod 5. Května. Tehdy zvítězili osminásobná mistryně Československa Růžena Beihauerová a reprezentant Luboš Brchel. Závod pořádal lyžařský klub Pec spolu se Svazem lyžařů RSČ a až v roce 1948 se jim podařilo přivést na start i jezdce z Rakouska.

V nově pojmenovaném Závodě osvobození vyhráli českoslovenští mistři Alexandra Nekvapilová a Antonín Šponar, Rakušané skončili druzí. V důsledku politických změn to byla mezinárodní účast poslední.

V dalších patnácti letech noví organizátoři z Lyžařské sekce okresního výboru ČS tělovýchovy v Trutnově pořádali jarní lyžařské klání kvůli sněhovým podmínkám už v dubnu a několikrát i mimo Obří důl. Poslední Závod osvobození se měl jet počátkem 60. Let na svazích nad Modrým dolem, ale kvůli sněhové vánici byl těsně před startem zrušen. Družstvo žen se spolu s později slavným Miloslavem Sochorem, který tu v žákovských letech jezdil předjezd, vydalo kolem kapličky k Luční boudě. Všichni ve vánici zabloudili, několikrát stáli na sněhových převisech nad Obřím dolem, až je po šesti hodinách značně vysílené našlo záchranné družstvo Horské služby.....

(ukradeno z občasníku Veselý výlet®)                         

Historická Fotografie původní trasy závodu

Následují fotografie z letošního ročníku

Pilát nese jen tak sud (plný - Krakonoš 12°- 30l), pro pozdější oslavy - 1.

Pilát nese jen tak sud (plný - Krakonoš 12°- 30l), pro pozdější oslavy -2.

Pilát nese jen tak sud (plný - Krakonoš 12°- 30l), pro pozdější oslavy 3.
(Přes velkou zátěž a neznalost místního terénu (stále ještě nevěděl do čeho se to vlastně pustil) má nejrychlejší krok)

Pohoda, napětí, očekávání i nejistota - Před startem závodu

Pohled na Sněžku, ale hlavně dolů, k cíli

Pohled na lavinu, ale hlavně nahoru na trasu závodu - na obr. není vyznačena

Před startem závodu, někteří závodníci již měli drobné problémy se stabilitou

Start prvního závodníka- Verka;
V pravém dolním rohu stojí (za povšimnutí) pes "ART" (asi jako že "Umění"), je příkladem toho, že pes který štěká může i kousat.

Těsně po Startu prvního závodníka - Verka jede, jakoby snad ani nechtěla zvítězit

Start dalšího závodníka - Síma

Nájezd do nejprudšího a nejtěžšího úseku trati

Sněžka - nejvyšší hora České republiky (1602,3 m n m) kdesi dole v Obřím Dole byl cíl

Ivoš - Nájezd do nejprudšího a nejtěžšího úseku trati

Jana P. - Nájezd do nejprudšího a nejtěžšího úseku trati snaží se sníži rychlost co to jde

Jahoda - jede jakoby snad ani nezávodila (lyže s medvídky zřejmě asi dosažení vyšší rychlosti neumožňovaly)
-Nájezd do nejprudšího a nejtěžšího úseku trati

Káča V. už v nejprudším a nejtěžším úseku trati

Jediný snowboardista v celém závodě

Neidentifikovaný závodník podle stylu vypadá, že má jisté šance na dobré umístění

L.K.N. na lyžích značky Artis Atom obut v lyžákach značky Botas-Caber, tato smrtící kombinace stačila poze na 9. místo

Průjezd cílem jednotlivých závodníků, většinou bez komentáře. Závodníci toho už asi měli dost, a dojezd do cíle při minimální rychlosti, který byl ještě k tomu zákeřně a nečekaně do kopce značně zamíchal pořadím.

Tamařice těsně před nárazem do cílové branky

Verka - každá noha jiným směrem

Cesta zpět na start a domů - okolo laviny

Vyhlášení výsledků

Ve čtvrtek 6.května 1999 byly na ČT2 (ASI VE 21:30 hod) ve "filmovém týdeníku" promítaném po 50ti letech záběry z Májového závodu z roku 1949, jestli jste to náhodou nějdo nahrál na video, tak sem s tím - docela by se to hodilo!!!!!!!!!

L.K.N.

Stůl - na něm to možná všechno vzniklo